29.3.2009 - Den v Praze

 S Lucinkou

AAAA ... je 6 hodin (podle nového času 7) a mě budí ten nepříjemný zvuk budíku. Teda pro jednou je příjemný. A to i přes to, že je neděle. Jak je to jen možné? Jednoduše, jede se do Prahy! A né na nějaké trapné nákupy, ale za Luckou a celou její zvířecí i nezvířecí partou! A už sedím v autě a vesele si povídám s členy výpravy - mamkou a její kamarádkou, které jedou na kurz a mě vyhodí u metra na Zličíně, kde na mě bude čekat Lucka, která kvůli mně projela celou Prahu metrem, a to takhle brzy. Vjíždíme do Prahy a míříme na určené místo. "Konečně uvidím svojí nejlepší kamarádku!" žasnu v autě...

"Tak ahoj a nezlob!" potěší mě mamka větou, která mě málokdy potěší. Potěšila mě asi proto, že už se na mě zdálky zubí má Lucinka  "ČAU VOLE!" žďuchne do mě přátelsky Lucka. Konečně spolu.. a už stojíme u automatu na jízdenky. Bezradně čučím na velkou žlutou krabici a mám si vybrat jeden ze 100 čudlíků. "Lucko, tak mi poraď, já to vůbec neznám". "Já taky ne!" odvětí mi Lucka z PRAHY  Hned se pro to najde vysvětlení, Lucka má nějakou zázračnou kartičku a jezdí zadarmo :-D. Chvilku čteme návod a pak nějakou koupíme. Hned jí pípnem a letíme k metru. ÁÁÁ už to jede. Naskočíme, sedneme si naproti sobě a s mluvením se zastavíme až když máme přestupovat. Probereme všecko možné a už sedáme do druhého metra. Zanedlouho vystoupíme na Skalce a míříme do Tesca koupit krmení pro morčátka. Zaběhneme do malého zverimexu uvnitř a vybereme nějaké do krmení a sůl na lízaní. U pokladny vyložíme zboží a v tom na nás paní prodavačka: "Nechcete koupit nějaké krmení pro sýkorky? Chudinky nemají co jíst, mouchy ještě nelítaj!" :-DD .. Lucka se vyjevila a já se dala do smíchu. Zahihňala, že si vezme jednu kouli a tak udělala dobrý skutek 

Vyrazily jsme ulicí Prahy k Lucce domů. Šly jsme fakt hezkou částí Prahy, asi tou nejhezčí co tam je :-) Všude parky, stromy a roztomilé baráčky. Ten nejlepší baráček stál v části Praha - Strašnice. Vešly jsme k Lucce domů, kde to na mě působilo super dojmem. Hned jak jsme nakročily dovnitř, ozvaly se hlásky ten nejskvělejších morčátek, které jsem do té doby znala pouze z fotek. Charlottka a Cherry, dvě nádherná morčátka!  Nemají chybu! Lucinka mi ukázala svůj pokojík a mezitím jsem poznala i její maminku a sestru. Lucka mi půjčila "starou" mikinu (která mi fakt sekla :P) a šlo se pro ty dva chlupáče. Nesla jsem Cherryho a Lůca Chattinku. Hned jsme ošahávaly bříško, kde by se měla skrývat miminka! A taky že jo! Krásně kulaťoučké boky naznačují, že se v bříšku schovávají chlupaté kuličky. Měla jsem Charlottku na klíně a najednou vidím bobky :-D Sesbírám je tedy a ... Chatt mi počůrala tričko i kalhoty skrz na skrz :-DD Lucka se mi omlouvala (i když neměla proč) a já měla Charlottku podepsanou hned 2x :-D

Vrátily jsme morčátka do morčatárny a šly vyvenčit úžasnou Gillinku (do té jsem se fakt zamilovala :-*). Lucka mi ukázala její část Prahy, kam chodí do školy a vše ostatní... Abych nezapomněla, Gillinka mi otiskla na kalhoty i svůj podpis, dvě packy od bahna :-DD.

Z filmu Marley a já

Když jsme přišly domů, šly jsme hledat nějaké to kino, do kterého by jsme rády zašly. Napadl mě film Marley a já, na který jsem viděla ukázky. Našly jsme vyhovující čas, najedly jsme se vynikajícího smaženého sýru od Lucčiny maminky a už jsme pádily na metro. Zachvilku jsme měly koupené vstupenky, obrovský popcorn a velkou colu. Sedly jsme si do sálu kina a čekaly, až náš film začne. Začal vesele, celou půlhodinu co film šel jsme se nasmály.. ale po té půlhodince začal film nabírat jiné obrátky. Paní, co vlastnila pejska Marleyho potratila miminko a začala smutná etapa filmu. Marley zestárnul a pomalu přicházel jeho čas. Film byl krásně natočený.. pomalu na nás začala doléhat smutná scéna, kdy Marley umíral... ukápla mi první slza.. podívala jsem se na Lucka, která se držela ze všech sil a polykala slzy, stejně jako já. V tom se naše pohledy stekaly a my dostaly nezastavitelný záchvat smíchu, kdy jsme u toho brečely jak želvy. Prostě jsme to neudržely :-D Bylo to tak smutný, že jsme vzlykaly a tomu jsme se smály. Lidé se divně otáčely, když jsem začaly vzlykat, smrkat a smát se... Film zkončil (naštěstí, jinak by se tam prohnal proud řeky) a my jsme úplně hotové, ubrečené a rozmazané vyrazily na záchod. Lidé na nás zvlášně koukaly, ale co :-D Ten film byl fakt moc krásnej a strašně smutnej. Zašly jsme se podívat do zverimexu kde jsme zahlédly malinkatý potkánky, určené pro krmení hadů. Byli velcí asi 3 cm, úplně holí a ružoví. Před zverimexem na nás doléhalo vše - smutná nálada a lítost potkánků. Napadaly nás věci, jakože si 4 miminka koupíme a odchováme, ale nakonec jsme se bály a tak jsme potlačily naše zachraňovací pudy...

Nakonec jsme nasedly na metro a jely zpátky na Zličín, kde jsem měla sraz s mamkou. Koupila jsem si tam rychle pár blbinek na vzpomínku, něco malého pro morčátka, vyfotila pár foteček s Lucinkou a už jsme se loučily. Věřte mi, že se mi fakt nechtělo od Lucky. HNED bych se nastěhovala vedle ní a bydlela s ní v Praze. Je to krásné město, úžasní lidi.. MOC se těším až se narodí Chattince miminka a já se přijedu (tentokrát na celý víkend) podívat! Nezapomenutelný den s Lucinkou! 

 U fontány s Lucinkou